16 na Folimance je anomálie. Měli jsme to v hlavě. A „Syky”?

S třiceti minutami byl nejvytíženějším Sršněm na palubovce pražského USK, kde Písek v pátém kole protrhl při třetím venkovním zápase v řadě dosavadní neúspěšnost ve stáncích soupeřů. Klíčovou měrou se na tom podílela nebývalá trojkopalba se 16 zásahy ze 37 pokusů.

Hned čtyři trefy a celkem 18 bodů zapsal při výhře 92-103 povídavý playmaker Matěj Burda, který jako druhý skórer svého týmu měl po utkání co říct.

Matěji, 16 trojek na pražské Folimance, ještě navíc s tak dobrýn procentem, jednou za kolik let se něco takového povede?
No, my jsme spíš už nějak doufali, že se to naše střelecké trápení už prolomí, protože přece jen jsme na tom v minulých zápasech nebyli moc dobře. Speciálně v těch prvních dvou, potom sice proti Opavě nám něco padlo (12), ale na opavských 21 trojek to bylo hodně málo. Na Folimance je 16 asi trochu anomálie, ale my jsme vůbec nevnímali tu halu, prostě jsme si chtěli věřit a prolomit to, což se naštěstí povedlo.

Vy osobně jste přispěl čtyřmi zásahy z devíti pokusů. V kategorii oblíbenosti je u vás celokariérně Folimanka na jaké pozici?
Těžko říct. Mně víc vadila v mládeži, když jsem tam proti USK hrával, než potom v dospělém basketu. Musel bych teď nad tím hodně přemýšlet, ale asi bude spíš ve spodní polovině.

Dá se říct, že nebýt té záplavy trojek, tak byste kýženou výhru v sovím hnízdě horko těžko dobyli?
Určitě. Na Folimance je zápas pokaždé těžký, ať už se hraje proti jakékoli sestavě USK. S tím jsme do toho šli. Člověk to asi nedokáže úplně odhadnout, ale pokud by to tolik nepadalo, museli bysme se tomu přizpůsobit a bylo by to asi těžší.

Když vememe v potaz poslední tři venkovní zápasy, tak v Opavě, v Ústí i nyní na USK nebyla právě výstavní vaše obrana. Čím to?
Nevím, jestli to platilo i na Folimance, protože když USK dotaloval na konci, tak my jsme tam už hodně rozrotovali i mladé hráče, když se ale vrátím k Opavě a Ústí, tak jsme domácí pokaždé nechali na začátku chytit, neplnili jsme naše pravidla a sešlo se to tak, že každou naši drobnou chybu v obraně dokázaly Opavy i Ústí potrestat. Občas to bylo až kruté a místy to byla nechci říct úplně smůla, protože na tu bych ty prohry nesváděl, ale prostě jsme za ty chyby zaplatili.

Třeba v Ústí asi nejednoho sledovače napadlo, kam se poděla vaše obvyklá celoplošná agresivita v obraně. Ještě jste ji v úvodu sezony nestihli správně naladit?
To bych zase neřekl, protože v prvních dvou zápasech (doma s Ostravou a Olomouckem) jsme i přes naše střelecké trápení, myslím, bránili docela dobře. Samozřejmě ale Ústí i Opava už nás při tom třetím roce v lize líp znají a dokážou se i víc adaptovat na naši obranu. Určitě jsme byli pasivnější, a to speciálně proti Ústí, a právě tohle jsme potřebovali zlepšit, což se na USK už i povedlo, tedy abysme v obraně byli agresivnější, chytřejší a líp spolu komunikovali. Třeba v Ústí jsme nechávali občas střílet střelce typu Pepy Potočka, kterého jsme nechali rozstřílet, a i kvůli tomu se soupeř chytil a šel přes nás.

Kromě Opavy, kdy vám ale oblouková palba stejně nepomohla, jste jako tým trojkobijců ve třech zbylých zápasech z prvních čtyř dali čtyři, šest a šest trojek. Vytratila se vaše údernost, nebo jste jen na začátku sezony nechytili rytmus?
Ten rytmus nám lehce chybí. V útoku jsme se nemohli ty první čtyři zápasy chytit, jak bysme si představovali a nedostali jsme se do naší útočné hry. A potom je problém trošku s nějakým hráčským sebevědomím, že jsme si prostě nevěřili, když nám to v prvním zápase včetně mě nepadalo. Nějak jsme si zbytečně připouštěli tlak a občas jsme si nevěřili. Takže to bylo o nějaké sebedůvěře.

Má na start sezony i v tom útoku vliv to, že vám velkou část přípravy chyběl lídr Martin Svoboda, který byl na EuroBasketu? Anebo už vám vše víc ztěžují hlavně soupeři, kteří vám ve třetí sezoně v NBL při bránění dávají větší vážnost?
Soupeři nám určitě dávají tu větší vážnost, ale odrazila se v tom i příprava, protože každý v ní měl trošku jinou roli, jelikož velkou část léta jsme nebyli kompletní kvůli zraněním a té absenci Martina, a ještě si to musí sednout. Trošku mi přišlo, že každý si tam udělal nějakou svoji blbost v každém zápase, což občas zbouralo naši běžnou hru, a museli jsme zase navázat na tu minulou sezonu, abysme byli v zápasech úspěšnější a dávali víc bodů.

Na produkci útoku je možná znát i to, že v něm už nemá takovou super důležitost či údernost jako dřív dirigent Vojtěch Sýkora, který je aktuálně na průměrech 7,4 bodu, 8,6 doskoku a 4,6 asistence. Je nejlepší z týmu v plus minus a už ve hře pobývá jen 25 minut, ale přece jen je to značný pokles vůči astronomickým statistikám z první sezony v lize a určitý pokles je to i oproti minulému ročníku. Je tohle dané spíš tím, že hraje méně, jak se vaše sestava vyrovnává a zesiluje, anebo ještě není na své top výkonnosti?
Myslím, že jak jsme tým ještě doplnili o další dva hráče, tak na svoje individuální čísla absolutně nemůžeme koukat a každý hráč se musí přizpůsobit týmu, i za cenu toho, že osobní statistiky půjdou dolů. Je to tedy jeden z faktorů. A pak to bylo dané i tím, že jsme se v útoku trápili. A tahle čísla jsou vlastně hlavně o útoku. Odrazilo se to na číslech všech hráčů, včetně mě nebo „Sykyho” (Sýkory). Myslím si ale, že on ještě má hodně co ukázat a neřekl bych, že tohle budou jeho konečné průměry. Určitě ještě není v ideální formě, je pořád začátek sezony, který jsme týmově neměli ideální, a o to víc chceme zabojovat v dalších zápasech.

Po pěti kolech se dělíte o čtvrtou nejlepší bilanci, takže určitě není důvod k nějakým obavám, ale když trochu předběhnu - pokud byste se letos třeba nepohybovali tak vysoko jako loni, byli byste tím zneklidnění?
Určitě máme nějak v hlavách, jak jsme začali minulou sezonu, a jak byla až pohádková. Ten tlak na každého z nás, že bysme chtěli začít podobně, tam tedy byl a ovlivnil naše výkony. Zase si ale nemyslím, že by byl nějaký průšvih, jak jsme začali letos, protože v Opavě a v Ústí se každému vyhrává těžko, navíc oba ty týmy zahrály svůj nadprůměr. Určitě ale ještě máme co zlepšovat a chceme v dalších kolech tu bilanci zlepšit.

Poslední téma jsou dva vaši noví hráči, tedy Jakub Zvolánek coby nejlepší hráč letošní reprezentace U20 a power forward Michal Kozák, který přišel ze Slavie. Jak zatím do týmu zapadli?
Když začnu Kubou, tak obecně ten přechod do mužského basketu je až neuvěřitelně těžký a každý jeden z nás si tím musel projít. Teď to čeká i Kubu, je to jeho první sezona v mužském basketu na této úrovni. Vím, že hrál už první ligu mužů, ale přece jen v době, kdy jsem ji hrál jako mládežník já, tak byla trochu jiná. Přijde mi, že ji hrají čím dál mladší kluci a celkově ta úroveň není taková, jaká bývala. Kuba se tak musí nejdřív v NBL otlouct, je to ale moc šikovný hráč, jako levoruký rozehrávač má extrémní výhodu, protože takových je jen opravdu málo. Ruku má šikovnou a myslím, že když na sobě bude makat a ještě víc se s námi sehraje, tak může být velice platný. A co se týče „Koziče”, tak byl hozený u nás do vody jako neplavec, protože hned v přípravě musel při absenci Martina Svobody zastat jinou roli. Na tu aktuální si tak musí ještě zvyknout, otlouct se v našem systému a zvyknout si na naši obranu, která je obecně běhavější. Myslím, že určitě to pro nás je posila, pod košem je jeho fyzická hra hodně nepříjemná. Je silný jak v obraně, tak na útočném doskoku, a když si s námi sedne ještě víc, bude ještě platnější.