Já a HRDINA? Nemrzí to. Největší odměnou postup. A hláška legendy

V sérii nezískal ani jedno hrdinské ocenění pro Hráče zápasu. Přesto byl její klíčovou postavou. A mnozí z opavského týmu by možná řekli, že i tou nejklíčovější.

Jako hladový buldok se zakousl do nahánění ústředního dirigenta Ústí Tomáše Vyorala, kterého z velkých částí utkání zcela vymazal ze hry, když svou vrcholnou show v obraně i útoku si nechal na postupový šestý duel. Jenže když právě tam měl našlápnuto k zisku POWER bodu pro HRDINU bitvy, z trojek neomylný spoluhráč Isaiah Gray vysázel 30 bodů za pouhých 20 minut a ocenění mu vyfoukl.

„Ne, nemrzelo mě to, i když by bylo fajn tím HRDINOU být. Pro mě byl největsí odměnou ten postup do semifinále,” zůstal i nadále skromný opavský křídelník Jakub Slavík, kterého bylo v šestém zápase čtvrtfinále plné hřiště.

Jakube, narodil jste se jako obránce, nebo jste se jím stal až časem?
Těžko říct. Nejsem ten typ, který by měl nadělenou od Pána Boha nějakou velkou technickou vytříbenost, tak to musím nahrazovat něčím jiným a obrana je takový prvek, kde je to hodně o úsilí. A v tom jsem našel další cestu, jak pomoct týmu v zápasech nebo v těchto play-off sériích. A je to fajn věc, kterou můžu dál zlepšovat a přinést tím týmu nějakou výhodu.

A kdo z vás obránce udělal?
Měl jsem to v sobě, myslím, už z mládeže a teď jsem to začal víc využívat. Vyhovuje mi bránit spíš rozehrávače na balonu, kdy je možné aplikovat presink po celém hřišti. Dřív mě dávali spíš na obranu křídel, kde se tolik nepotkáte s tím bráněním hráče s míčem. Proto bych to přisuzoval tomu, že jsme se v této sezoně domluvili s trenérem Davidem Zachem, že mi vyhovuje pracovat v obraně na míči, on byl se mnou spokojený a tak se přišlo na to, že by to mohlo fungovat.

Uměl jste si někdy představit, že jde při bránění zažít takovou euforii jako v posledním utkání s Ústím, kde vás oslavovali fanoušci za každý defenzivní zákrok?
Bylo to skvělé, protože co si budeme povídat - v útoku jsou občas zápasy, kde se to nepovede, a když se můžete chytit v obraně nebo doskokem, tak i když víte, že se to neukáže ve statistikách, jste rád, že to fanoušci umějí ocenit. Vlívá to novou energii do žil, když jsem bránil míč a slyšel, jak to u fanoušků rezonuje. A za tohle je taky nutné pochválit opavské fandy, že i tohle jsou schopní ocenit. A jestli bych si to dřív představil? Těžko říct. Když někdy dojde k dobrému zisku i bloku, tak to fanoušci ocenili i předtím, my to ale teď máme postavené tak, že nechceme moc riskovat a chodit zbytečně do zisků a spíš chceme hrát disciplinovaně a soupeře postupně utavit trvalým tlakem.

Bylo tohle poprvé, kdy vám dal nějaký kouč tak defenzivně důležitou roli jako v této sérii, kde jste měl rozbít rozehru Ústí?
Pár takových záblesků už v minulosti bylo, ale tohle bylo nejdůležitější, že už na začátku série se stanovilo - že ty budeš bránit tohohle hráče, potřebujeme na něj tlačit po celém hřišti, a to byl zatím jeden z mých největších a hodně důležitých úkolů. Bylo to už čtvrtfinále, kde na základě jejího výsledku je linie mezi úspěchem a neúspěchem velmi tenká.

To je pravda, vše ještě umocňoval fakt, že jste poslední dva roky přes čtvrtfinále nepřešli...
Je to tak. Předešlé dvě sezony jsme dlouhodobou část odehráli velmi dobře, byli jsme druzí a jako favoriti šli na sedmý tým, aby se pak ukázala nevyzpytatelnost play-off, kde každý může hrát s každým, a ta dosavadní práce z celé sezony může jít během týdne dvou do kytek.  


Spoluhráč a kapitán týmu Jakub Šiřina vás pochválil po domácích utkáních za vedení 3-1, že odvádíte krytím Vyorala tu nejklíčovější práci. Byla to dosud největší veřejná pochvala právě za obranu?
Myslím, že jo. Byl jsem tím hodně překvapený, ale taky jsem byl hodně rád. Kuba Šiřina je tu lídr a je to legenda opavského basketu, takže od něho taková pochvala potěší. Zároveň si myslím, že ta pochvala měla patřit i dalším, protože ocenění si zaslouží i Mára Vyroubal, který na Tomáši Vyoralovi pracoval se mnou, když jsem třeba vystřídal. A potom byl ve hře i celý tým, protože i když ten match-up mezi mnou a Tomášem tam byl, tak při obraně pick-and-rollu má velkou roli i bránící pivot, když jsme se snažili o jeho předskok, aby tlačil na rozehrávače. A všichni další obránci musí zahušťovat prostor kolem a ztěžoavat následnou přihrávku od rozehrávače soupeře do dalších pozic. Takže ta pochvala patřila celému týmu.

Měl jste Vyorala za jasný cíl celou sérii, a tedy neměl jste moc vypomáhat jinde a spíš se soustředit hlavně na něj?
Je to tak. Tedy - první čtyři zápasy jsme to tak úplne neřešili, že bych se od něj neměl hnout, protože jsme pořád chtěli držet týmovou obranu v tom prostoru kolem, ale v pátém zápase docházelo k dost situacím, kdy jsem někoho přebral, Tomáš Vyoral vyšel na někoho jiného, čehož jsme se chtěli teď doma vyvarovat a řekli si, že já jako Tomášův obránce nemám chodit do té pomoci v rámci týmové obrany, a když přihraje, tak spíš zabránit tomu, aby se k němu dostal balon zpátky. Taktická stránka se tedy v sérii vyvíjela, ale většinou jsme se spíš snažili držet týmové obrany. Takže to odříznutí a jako by box-and-one (čtyři obránci drží v zónové obraně formu čtverce a pátý kolega nahání rozehrávače soupeře osobně) začal až v tom šestém zápase, ale nebylo to ještě přímo tohle schéma.   

Rozhodli jste se při snaze zdvojovat Vyorala, že budete spíš riskovat, když půjdou dvě rychlé přihrávky a pak otevřená střela nebo nájezd odjinud, což žádal při zdvojeních trenér Ústí Reimer?
Věděli jsme, že tohle je nějaká protizbraň na náš předskok, takže náš trenérský štáb s tím dobře pracoval. Střídali jsme předskok se zdvojením, aby to měl rozehrávač na čtení těžké. A pak byla dobrá práce slabé strany (část útočné poloviny, kde se v daný moment nenechází míč), kde byli kluci schopní rozbít short roll (situace, kdy clonící obránce při pick-and-rollu nesbíhá ke koši, ale zastaví svůj pohyb, aby vytvořil přesilovou situaci dál od koše, což se využívá právě proti agresivním formám obrany pick-and-rollu) dobrou pomocí a bylo z toho i plno zisků, takže jsme to zvládli velmi dobře.

V šestém utkání Ústí hrálo podruhé proti konci sezony, přesto - byl jste si doma jistý, že to už nepustíte?
Snažil jsem se tak nastavit, ale sport je nevyzpytatelný, o čemž jsme se předchozí dvě sezony přesvědčili. Věděli jsme, že to nepůjde samo a že musíme navázat na dva domácí výkony, což se povedlo. Začátek nebyl tak dominantní jako v Utkáních 3 a 4, ale i když se Ústí zvládlo přiblížit na asi pět bodů, tak to bylo všechno, k čemu jsme je pustili. Pak už jsme udělali bodovou šňůru a měli pohodlný náskok.

HRDINA posledního utkání Isaiah Gray v některých utkáních série nehrál tolik, nebo nebyl až tak vidět a najednou vysázel 30 bodů za 20 minut. Čemu přičítat tyto dílčí výkyvy?
Taktika to nebyla, vždycky to nějak vyplynulo. My máme tým postavený tak, že všech těch dvanáct borců je schopno mít skvělý zápas a dávat body. Máme tam jistě ty hlavní skórery jako Wese Persona, „Šířu” (Šiřinu), Clevona Browna, ale každý je schopný zahrát skvělý zápas, a když se do toho někdo úplně nedostane, tak jsou ve hře jiní, kterým to zrovna jde, což předvedl třeba Kuba Šiřina, který dvakrát získal ocenění pro HRDINU a převzal otěže, když to Isaiahovi zrovna tolik nešlo. Hráli jsme tak hodně týmově a to bysme si měli přenést i do semifinálové série. Jinak Isaiah v tom šestém zápase podal neskutečný výkon, padlo mu tam všechno, proměňoval i trojky, což není jeho obvyklá disciplína. A za 20 minut podal skvělý výkon, navíc začal dvěma fauly, byl bez bodu, seděl, takže o to to bylo cennější, že to dokázal mentálně ustát a podat takový výkon. Za to má palec nahoru a ať mu to vydrží i dál.  

Povedlo se vám zaskočit Ústí hned v prvním zápase, který i kouč Ústí označil za klíčový?
Myslím, že se to povedlo určitě. Já v sobě do toho zápasu kvůli těm předchozím sezonám měl strašně velkou motivaci, cítil jsem i velkou energii z kluků, tak jsem rád, že to vyšlo. Navíc jsme sahali po výhře i ve druhém zápase, kde to nevyšlo jen kvůli nějakému zkratu v útoku ke konci. To první vítězství nás ale nakoplo do dalšího průběhu série. 

České opory Ústí si sem tam postěžovaly, že Pandy v řadě zápasů hrály příliš individuálně a hlavně v útoku a chybělo větší úsilí v obraně. Cítili jste to taky a kalkukovali s tím ve strategii?
Na jednu stranu se to od amerických opor čeká, že to budou v těch těžších momentech brát na sebe a mít ten bodový příspěvek pro tým. Samozřejmě ale Ústí po většinu sezony hrálo týmově a možná jim to teď trochu rozbilo to, na co byli zvyklí, když to Američani chtěli vzít víc na sebe a strhnout to, což v konečném důsledku nebylo tak dobré. V pátém zápase dal Johnson kolem třiceti bodů, což jim dost pomohlo, ale nikdo další se moc do hry nedostal, takže v laufu jel do Opavy jen on a ostatní se do těch pozic v pátém utkání tolik nedostali. Je možné, že to hrálo roli a tohle už je pak na korekci trenéra. Vím, že pak už nehrál pivot Pecháček, ale nevím proč. V každém případě do play-off je jedna z klíčových věcí mentální a týmová pohoda, a pokud se vytratí, může to být velká překážka.   

S kým jste spíš počítali do semifinále?
Prostě jsme počítali s tím, že budeme hrát s tím, koho nám čtvrtfinálové boje přiřadí. A musíme být připravení na jakýkoli tým (rozhovor vznikl těsně před čtvrtou výhrou Brna). Výhra Děčína v sérii s Brnem by nás poslala na Pardubice, se kterými jsme v sezoně neměli vůbec špatné zápasy a většinou končily do pár bodů. A Nymburk se nám jednou podařilo taky porazit, na druhou stranu vnímáme, že je to účastník Ligy mistrů s velice kvalitním kádrem. Uvidíme a půjdeme do toho naplno proti komukoli.