Kladeňák a vytuněný trojkař o chaosu v Písku, litování Hanáků i velkém očekávání

Už od svého návratu do tuzemska ze zahraničních montáží se rozhodl pro jedno zásadní životní řešení - přestěhování do Kladna, odkud pochází, a odkud nyní tenhle trojkový premiant Maxa NBL prakticky denně dojíždí do Nymburka.

Na delší cestě má tak velezkušený a výřečný křídelník Vojtěch Hruban spoustu času, který se tentokrát dal dost dobře využít i pro následující detailní rozhovor o zákulisí mistrovského týmu, chystajícího se po řadě herních změn na sobotní televizní šlágr v Opavě a hlavně na očekávanou sérii o další bytí v Lize mistrů s německým Heidelbergem.

Vojtěchu, tak to vypadá, že jste celé Vánoce strávili v hale, nebo se pletu?
No, měli jsme i volno, od posledního předvánočního zápasu do pětadvacátého prosince, kdy jsme se odpoledne znovu sešli. Pak jsme nějak potrénovali a takhle to dopadlo. Bylo vidět, že jsme se toho pětadvacátého nevrátili rovnou od řízku a salátu a hned to mělo nějakou úroveň. Vzali jsme to zodpovědně.

Samozřejmě to byla narážka na to, že hned po Vánocích jste nasázeli 105 bodů v Písku a vzápětí dokonce 131 bodů Olomoucku, které mělo ještě před časem nejlepší obranu soutěže. Byla to už součást přípravy na dva až tři nejdůležitější zápasy sezony proti Heidelbergu v Lize mistrů?
V Písku jsme sice dali hodně bodů, ale ten zápas z naší strany nebyl ideální. Naopak jsme se docela trápili, hlavně v obraně. Takže to byla docela bída. Ale pak doma proti Olomoucku jsme dobře začali, trefovali jsme střely a Olomoucku chyběli klíčoví hráči na perimetru (Holmes, Šiška) a potom ten rozdíl byl, jaký byl. Jinak to nastavení na tu Ligu mistrů samozřejmě je vidět. Blížíme se k baráži o postup, což je série na dva vítězné zápasy, kde se může stát cokoli, a je to určitý vrchol sezony. My jsme teď před koncem základní části ještě změnili spoustu věcí v obraně, přeházeli jsme to a udělali takovou obrannou rošádu, takže si na to pořád zvykáme, ale proti Olomoucku už bylo vidět, jak by to mohlo fungovat.

Můžete aspoň trochu objasnit, která fáze obrany byla předmětem změn?
Změnili jsme řešení pick-and-rollu a myslím, že ten, kdo se na ten zápas podívá, tak to uvidí poměrně jasně, a tím pádem to není žádné tajemství. Snažíme se prostě líp pokrýt to, co nám dosud tak nešlo.

V Písku to dlouho vypadalo docela problémově i s oslabenými Sršni, se kterými jste ještě po 30 minutách prohrávali. Vše jste zlomili až poslední čtvrtinou. Až tam jste začali hrát na všech dvanáct válců?
Já myslím, že jsme tak nehráli celý zápas. Měli jsme těžké nohy, nebyli jsme úplně koncentrovaní, a to se v Písku neodpouští. Možná to bylo ještě umocněné tím, že Písek byl v podstatě bez rozehrávačů, takže z našeho pohledu působil jeho útok jako chaos a z pohledu domácích to byl kontrolovaný chaos. Jsou na to už zvyklí, a tím pádem jsme strašně moc bodů dostali z takové mezihry, z věcí, které se těžko brání, protože to člověk nečeká. Snažíte se bránit nějaký systém, zorientovat se v tom, ale dostáváte body a máte pocit, že skore pořád naskakuje.

Asi narážíte i na to, že třeba křídelník Šlechta, chlapík, který vedle NBL stíhá i civilní práci, vám nasypal 25 bodů s šestkami 16/15 z devíti získaných faulů. Jak se mu to proti obraně z Ligy mistrů podařilo?
Tím, že jsme začali hodně laxně, nebo pomaleji a až postupně jsme se snažili utahovat šrouby a hrát agresivněji. Byl ale nastavený hodně přísný metr, takže těch šestek bylo strašně moc. Možná to byl jeden z důvodů, proč to skončilo o tak málo bodů. Jen Petr Šlechta nám dal 15 šestek, což je samozřejmě strašně moc, ale když kdokoli udělal nějakou chybu, kterou už nejde napravit ani rychlostí, tak on jako chytrý hráč to využil. Trefil několik těžkých trojek, měl prostě výborný den a my jsme hráli „tužku”.

Písek měl v televizním zápase šestky 48/39, vy 34/25. Být to fotbal, skoro by se nehrálo, ale v basketbalu se těch čtyřicet čistých minut odehrát musí, šlo tedy o řádně dlouhý zápas, že?
Bavili jsme se o tom s kluky, že poločas proti Olomoucku byl o dvě minuty rychlejší než jen první čtvrtina v Písku. Takže to vykresluje realitu zápasu v Písku, kde opravdu bylo strašně moc odpískaných kontaktů. Pořád se to zastavovalo, šestek na obou stranách bylo strašně moc a samozřejmě pak jediný, kdo tím trochu trpěl, jsou fanoušci a televizní diváci. Na druhou stranu Písek střílel šestek víc, takže domácí příznivci byli asi spokojení. (usměje se)

Olomoucko i podle vyjádření nového kouče Musila není v pohodě, pořád ale má jednu z nejlepších obran ligy. Jak si ten váš ohromný nástřel vysvětlujete?
My jsme k tomu zápasu zaprvé přistoupili s velice dobrou energií. Trefovali jsme střely od začátku, Olomoucko naopak nedalo první dvě tři střely, brzy jsme tak odskočili a pak je těžké se do toho vracet. Olomoucku navíc chyběli dva hráči, kteří hrají s balonem a pak bylo strašně vidět, že ti mladší kluci, který hráli místo nich, na to nebyli vůbec zvyklí hrát pod tím tlakem, což je velký problém. Bavíme se o tom často - když ten tlak na balon máme, když se nám chce, tak má soupeř velký problém. Olomoucko mělo moc ztrát a těžkých střel a my z toho valili do protiútoků a těžili snadné koše. Náskok pak strašně narůstál, až mi bylo kolikrát kluků z Olomoucka i líto. Někdy ale máte takovýhle zápas a my jsme nepolevili celých čtyřicet minut, a proto to byl takový ranec.

Když už vám to takhle šlo, chtěli jste z toho zkusit vytřískat i ligový střelecký rekord, který 136 body nadále drží Prostějov?
Tak to chcete každý zápas. Nepamatuju si utkání, kde bysme přišli a řekli, že osmdesát stačí. V útoku jsme prostě měli dobré tempo, půjčili si balon, a když máme tu šanci se rozběhnout do protiútoků jako tým, tak jsme v tom velice dobří. Dokážeme se najít a trestat chyby a dáme strašně moc bodů.

I vy jste dost přiložil ruku k dílu, a to i trojkami, v nichž letos podle úspěšnosti kralujete celé lize (z hráčů s nejméně dvěma pokusy na utkání), a to je ještě slabé slovo, protože ještě nedávno jste měl úspěšnost na úrovni neskutečných 60 procent. Zaměřil jste se letos na distanční palbu víc, nebo je to i na konci základní části stále spíš shoda okolností?
Víc jsem se na trojky nezaměřil. Nestřílím jich zase tolik (aktuálně 49/24), ale ta úspěšnost je hodně daná tím, že střely mám poměrně volné. V dřívějších letech si myslím, že se pro mě daleko víc hledaly střely po výbězích za clonami a tak podobně, což je samozřejmě těžší střela, která to procento většinou kazí. Velice málo lidí v Evropě je schopných udržet si procento kolem padesáti z trojek po výbězích. Moje trojky jsou letos v podstatě všechny úplně otevřené, kdy je jednoduché je proměňovat. A většinu té práce pak udělá ten, kdo vám tu střelu připraví. Takže za tohle vděčím spíš spoluhráčům, ať už je to Ondra Sehnal, Jhamir Brickus nebo kdokoli jiný. To, že střílím vlastně jen volné trojky a hned po chycení míče, opravdu hodně pomáhá.

Takže mít padesát procent v této fázi sezony byste ani nenazval zázrakem?
Zatím jsem se snad kromě dvou vyhnul zápasům, kde jsem to měl třeba 4/0, což pak hodně kazí ta procenta. Tak možná kvůli tomu jsem byl i přes těch padesát procent, což je asi o deset víc oproti standardům. Ale jinak si fakt nemyslím, že bych na své střelbě před sezonou něco razantně měnil.

Čeká vás sobotní generálka na klíčové zápasy v Lize mistrů. Dala by se představit nějaká lepší než v Opavě před televizními kamerami, byť Slezané zatím své soupeře ani doma nijak extra neválcují?
Hrát v Opavě je vždycky těžké. Pořád je to Opava, pořád tam přijde dost lidí a bude to nepříjemné prostředí. Opava už kolikrát za ta léta ukázala, že i když je níž v tabulce, tak to tam nemáme jednoduché. Je to určitě dobrá generálka a pro nás to bude lepší, než někde vyhrát o devadesát bodů.

V Lize mistrů jste základní skupinu skončili s jednou výhrou. Mohlo by vás před sezonou napadnout, že jediné vítězství hned v prvním zápase bude nakonec stačit aspoň na to třetí místo?
V podstatě nás zachránil jeden poločas proti Baku, tak to ale někdy chodí. My pak měli doma na lopatě Chalon v zápase, který jsme měli vyhrát. Mohli jsme to mít 2-0. Tam se ta základní skupina trochu zlomila, protože vyhrát, tak by to pak vypadalo asi trošku jinak. Potom jsme odehráli dva zápasy proti Albě, která nám jako soupeř opravdu hodně neseděla, a padla na nás z toho nějaká deka a už jsme to nedokázali otočit.  
Když člověk vidí jeho produkci a počet doskoků, jak velkou ranou bylo, že vám ve většině utkání Ligy mistrů chyběl pivot Marcus Santos-Silva?
První dva zápasy měl super. Je to velké tělo, je hodně agilní na to, kolik má kil, a už jen svou prezencí pod košem dokáže udělat hodně na doskoku. Bez něj nám tohle trochu chybělo. Přišel Keyshawn Feazell, který je trochu jiný typ hráče. Je o něco vyšší, ale je to taky hráč víc přes techniku a v zápasech s Albou nám Marcus chyběl hodně, ta jeho kila a důraz. Bylo strašně vidět, že prohráváme souboje fyzicky a pak jsme hráli permanentně jen postupné útoky. A takhle hrát s takovým týmem jako Alba nemůžeme. Byla to story celého zbytku skupiny. Jsme tak samozřejmě rádi, že je Marcus zpátky a že týmu bude dávat to, co mu dával na začátku. Myslím, že s ním jsme rozhodně lepší.

A bez brejků pak postupný útok hodně stál na vašem top skórerovi Jabarim Riceovi. Byl tohle trochu nečekaný hendicap, že hra pět na pět byla na něm závislá až tolik, aspoň při pohledu zvenku?
Jabari je skvělý hráč a to, jak se dokáže prosadit „v bedně” i proti daleko vyšším hráčům po nájezdu, je na velice vysoké úrovni, jakou jsem v Nymburce ještě nikdy neviděl. Na druhou stranu je jeho hra hodně o jedna na jedna a ve chvíli, kdy hrajeme postupný útok, tak jsme pak měli občas problémy zapojit i ostatní hráče. Takže ve chvílích, kdy jsme se nedokázali rozběhnout, to leželo hodně na Jabarim, protože ten systém nedával moc šancí ostatním se do toho útoku zapojit víc, protože Jabari hraje s balonem hodně. Na druhou stranu efektivita jeho hry byla velice slušná, takže v řadě zápasů byl v podstatě jediný, kdo držel postupný útok.

Je před sérií s Heidelbergem i tohle věc, na které nějak pracujete?
Myslím, že když jsme se v zápasech nedokázali rozběhnout, tak to hodně často vycházelo z nedostatečného obranného doskoku. Nejvíc to podle mě bylo vidět proti Albě nebo i v Baku, kde jsme neměli jediný bod z protiútoku, protože se permanentně bojovalo o doskok, míč byl dvakrát odražený a pak skončil v autu. A ještě jsme hodně doskoků nezískali. A když nemáte doskok, tak se nedá běhat dopředu. A pokud rychlý protiútok z naší hry vystřihnete, tak nebudeme úspěšní, protože u spousty z nás je protiútok ta největší síla a potřebujeme hrát rychle a potřebujeme soupeře něčím překvapit. A při hře pět na pět nemůžeme úrovní talentu tolik konkurovat.

Heidelberg, váš soupeř v boji o osmifinálovou skupinu, je celkem z chvostu bundesligy. Jak tahle série, která startuje na hřišti soupeře, může vypadat a jaké jsou šance?
Tak šance jsou. Je to tým z chvostu německé ligy, takže samozřejmě to vypadá na první pohled, že ty musíte přejet. Na druhou stranu my jsme ten tým, co jde ze třetího místa, oni skončili ve své skupině, která nebyla úplně špatná, druzí. Znám to z vlastní zkušenosti - vy můžete hrát dobře v domácí lize, která je i dobrá, ale pak hrát hůř v Lize mistrů, anebo opačně. Ty mezinárodní soutěže jsou trochu něco jinýho, takže uvidíme. Samozřejmě je to německý tým, což znamená, že domácí hráči nemají takovou roli. Jsou tam dva hlavní Američani, kteří dokážou dát každý zápas pětadvacet bodů, a naše práce bude je zastavit nebo přibrzdit tak, aby nedokázali buď skórovat, nebo rozběhnout tým tak, aby se chytili ostatní, což bude velice důležité. A potom máme šanci. Přestože nejsme favoriti, tak víme, že v té sérií můžeme uspět.