Visí to ve vzduchu, ale to je jedno. A 6 s Ústím? Už to vyprchalo
Jako by zápasy s Ústím nosily píseckým Sršňům samé špatné zrpávy. A to nejen ty o stále nekončících porážkách, kterých je po této středě už 6 ze 6 možných vzájemných utkání sezony. Ještě horší je po posledním duelu další z řady vážných zranění Kevina Týmla, který se letos vypracoval v naprosto klíčovou oporu týmu.
Nyní však bude dlouhé měsíce mimo hru, neboť čerstvého reprezentanta postihlo snad nejtěžší basketbalové zranění - utržení předního křížového vazu kolene.
Následující rozhovor se spoluhráčem Janem Karlovským vznikl ještě před oznámením této smutné zprávy, ale už i tak měl po šesté porážce s Ústím poněkud smutnější dějovou linku.
Honzo, jste teď jako bývalá Panda vy tím nejmrzutějším mužem v Písku, když se vám tak zle nedaří právě s Ústím?
Řekl bych, že ze mě ta rivalita s Ústím už vyprchala. Takový ten pocit, že ho musím za každou cenu porazit. Už v sobě nemám, že to je speciálnější zápas než ostatní. Samozřejmě mě ta porážka mrzí, už je jich s Ústím dost, ale jede se dál. Ústí je kvalitní tým, měli jsme ale na to ho porazit, bohužel nepodařilo se.
Takže ani bývalý parťák z Ústí Ladislav Pecka si z vás nedělá srandu, kam jste to odešel...
Ne, tohle Ládik vůbec nedělá. My už to podle mě po těch letech nemáme zapotřebí. Jsem rád, že se budeme vídat ještě jednu sezonu, i když naznačoval, že už nechce pokračovat.
Jsou další a další porážky se SLUNETOU už víc o hlavě, nebo pořád hlavně o té personální situaci, kdy už od pohárových střetů jste dost oslabení?
Za mě to v té hlavě není. My jdeme do zápasů s tím, že chceme vyhrát, bez ohledu na sestavu, ale prohráváme to většinou v koncovkách, kde nám dojdou síly, než že bysme to nedávali v hlavách. Nicméně pokud bych měl říct nějaký společný jmenovatel jako důvod, proč nám to s Ústím nevychází, tak jsou to začátky zápasů. Vždycky jsme je nechali utéct, oni se chytili a pak si s námi skoro až hráli, kdy nás nechali dotáhnout, a pak nám zase odskočili. A pak jsou na jejich straně zkušenosti - jsou tam „Vyo” (Vyoral), Láďa, což jsou kapacity a legendy v téhle lize.
Ve středu byla velkým klíčem i úspěšnost trojek, kdy Ústí ji mělo výbornou, a vy jste se z oblouku naopak trápili. Souhlasil byste?
My jsme ve spoustě ukazatelů byli lepší, ale ty trojky... Když jsme se ve druhém poločase konečně dotáhli a šli i přes ně, tak ústecký Davidson trefil tři těžké trojky, pak se rozstřílel Johnson a ty trojky to rozhodly. My jsme ale odehráli dobrý zápas, snažili jsme se a nebál bych se říct, že vyhrál spíš šťastnější tým.
Po zranění Martina Svobody stál útok týmu hodně na vás s Kevinem Týmlem? Nebylo toho na vás někdy až moc?
Já jsem musel trochu přejmout roli „Svobiho” (Martina Svobody). Jsme spolu sehraní a na hřišti si rozumíme, ale když tam není, někdo tu zodpovědnost na sebe musel vzít. Proti Nymburku ale zahrál skvěle i Dalibor Fait, „Johny” Haiblík hrál dobře v Opavě, vždycky se tak někdo přidal. A jestli chybí větší podpora? To je strašně těžké říct, myslím, že ne. Kevin hrál letos standardně skvěle, za mě to je jeden z kandidátů na MVP, anebo na cenu pro Největší zlepšení. Hrajeme s kartami, které máme rozdané, a ostatní kluci nás podporují víc, než by se zdálo z bodových zápisů. Je to vidět v obraně, na doskocích, v asistencích, vždycky se někdo přidá a ti kluci se v tomhle točí.
Jak to aktuálně s Martinem Svobodou vypadá?
Nemám detailní zprávy, jen jsem slyšel, že začíná posilovat a plavat a že by měl začít chodit i do haly. Jestli ale stihne předkolo, nebo až play-off, to v tuhle chvíli netuším.
Do týmu se při jeho zranění překvapivě vrátil Dalibor Fait, který už ligovou kariéru dříve ukončil. Jak jeho návrat, který třeba v Nymburce dopadl hodně slušně, vidíte?
Po tom měsíci, co s námi strávil, se mu musí nechat, že to zvládá. Nejdřív fyzicky vůbec nemohl, dál to kombinuje se svou prací, což je samozřejmě náročné, ale snaží se. Je to ortodoxní střelec, ruku má zlatou a hraje výborně. Není tu samozřejmě od toho, aby si kroutil 30 minut, ale aby tam vyběhl třeba na deset minut, dal osm deset bodů a udělal tři chytré fauly, což je role, kterou plní skvěle.
Jak se teď obáváte případného předkola, když doma máte do konce nadstavby Ostravu, Nymburk i Děčín a končíte v Pardubicích?
Prostě to visí ve vzduchu. Ten los není jednoduchý a chybí nám hodně základních hráčů. Není to ale výmluva, snažíme se s tím nějak pracovat. Nepřeje nám v tomhle ohledu štěstí, ale je to basket a stát se může cokoli. S Pardubicemi jsme doma dokázali hrát (prohra poslední střelou soupeře), Děčín jsme doma porazili, Ostravu jsme porazili doma i venku a naposledy jsme venku porazili i Nymburk. Můžeme mít čtyři výhry a nemusíme mít žádnou. I když ale půjdeme do předkola, je to úplně jedno. Naším cílem je play-off a dostat se v něm co nejdál, a je jedno kudy.
Jak vůbec sršní národ prožil historickou první výhru v Nymburce?
