Vyhledávaní

S NOVÝM MAJITELEM MISTRA JIŘÍM PODPĚROU U klubového kormidla patnáctinásobných nymburských mistrů je jen dva měsíce, ale už toho stihl docela dost. Udržel některé zahraniční opory a především všechny české hvězdy, kolem nichž kroužili i jiní zájemci. Významně navýšil rozpočet a chystá se i na ofenzivu v Evropě, kde by jednou – s ještě výrazně silnějším finančním zázemím – rád vyšplhal na kótu s označením „Final 4 Ligy mistrů“. Vedle toho připravuje inovace v oblasti propagace a marketingu svého týmu. A to je přitom dost vytížený vedením skupiny OMNIPOL, jež se zabývá docela jinými obory – zbrojařským, elektronickým, leteckým a technologickým průmyslem, přičemž v posledních letech působí v drtivé většině v zahraničí. Jak jde tohle všechno dohromady, když se navíc jedná o původní profesí právníka? Za vším vězí tři vášně a touhy z dětství. První byl sport, a to včetně basketbalu, druhou vojenství a letectví a třetí představoval sen jednou vlastnit sportovní klub. Ve 44 letech se Jiřímu Podpěrovi, 185 vysokému shooting guardovi z týmu nižší tuzemské soutěže, povedlo všechno konečně spojit, byť OMNIPOL do basketbalu míchat nebude. Sebe ale ano, a to zcela zásadně. O letním dění v klubu měl perfektní přehled a ten zřejmě bude mít až do důchodu, do kdy je v roli majitele připraven své polabské snažení dotáhnout. Pro NBL.cz nyní představí nejen sebe, ale i první várku svých nemalých plánů.

UDÁLOST Dlouholetý kapitán a centr BK ARMEX Děčín Jakub Houška se oficiálně rozloučil s kariérou, a to velmi barvitým a hojně navštíveným exhibičním duelem. V jeho rámci byl 36letý pivot, který si v klubu odkroutil nebývalých 14 sezon, překvapen i vyvěšením svého dresu s číslem 15 pod střechu stánku Válečníků. Přímo na palubovku pak Houškovi přišli poděkovat a předat obraz s otisky svých dlaní všichni, kterým dosud pomohl v rámci charitativního programu Koubasket, a se slovy díků se přidala i primátorka města Marie Blažková.

SE LVEM U20 MARTINEM KOLÁŘEM Když s takovým obdivem hovoří o ligovém titulovém rekordmanovi 20letý spoluhráč, je to svého druhu největší vyznamenání. A důvod obdivu je zároveň tím nejdůležitějším, co může od veterána Petra Bendy o 16 let mladší kolega získat jako lekci do další kariéry. I když si ligových zápasů jako člen kádru mistra užíval Martin Kolář pouhý rok (zatím), dostal i tak tu nejlepší školu. Poslední léta se mu jí dostávalo od těch ligou vůbec nejotitulovanějších mužů českého basketbalu – vedle Bendy (11) i od trenéra nymburské U19 Pavla Beneše (9) a letos také od kouče reprezentace U20 Ladislava Sokolovského (11). 196 vysoký small forward a nyní již bývalý podkošový hráč je za to také náležitě vděčný. Čerstvě má za sebou svůj nejlepší reprezentační turnaj, když byl s 9 body třetím skórerem týmu U20 na B-divizním mistrovství Evropy. A zapsanou má také první sezonu v Kooperativa NBL. Jako 19letý nováček v nabité skvadře mistra točil vůbec ne špatných 10 minut na utkání, ale věděl, že v další sezoně už by chtěl víc, a proto kývl na roční hostování u nováčka v Hradci Králové, kde bude úročit poslední výživný rok ve společnosti české elity. Nejen o něm bude nyní v detailech hovořit. Řeč se stočí i na „džusové duely“ s rozehrávačem Lawrencem, jeho reprezentační cestu, klíčové urychlování střelby, zmizení výškových mužů a dramatičnost přechodu do nejvyššího patra.

SE LVEM U18 PATRICKEM SAMOUROU  Pro české mládežnické reprezentace to bylo docela požehnání, že se pan Samoura, pocházející z hlavního města západoafrické Guiney, v polovině 80. letech zmohl natolik, aby měl prostředky na studium na pražské ČVUT. Další klikou bylo, že si zde během studií našel i svou budoucí ženu, tehdy studentku architektury. A jako příznivá okolnost se přidalo i to, že oba partneři na amatérské úrovni hrávali basketbal. Pak už jen stačilo, aby jejich třem synům dal český strýček k Vánocům herní konzoli a zrod nového reprezentanta, nyní 17letého Patricka Samoury, byl dokonán. Na nedávném B-divizním ME U18, kde dvěma jiným lvům kolovala v žilách pro změnu řecká a bosensko-chorvatská krev, byl zjevně nejkomplexnějším borcem českého výběru. Jako bezmála dvoumetrový rozehrávač stíhal prakticky všechno. A při jeho výšce snad ani nepřekvapí, že aktuálně zařezává v pražském USK, kde jiný podobně vysoký playmaker před časem zahájil svou cestu až do NBA. Patricka nejspíš už na podzim čeká i premiéra v Kooperativa NBL. Stejně tak tento majitel pouze českého občanství stále čeká na první výpravu do své druhé domoviny. I když neovládá otcův místní jazyk susu (oficiální guinejskou řečí je francouzština), je na to po lingvistické stránce vybaven víc než dobře – vedle češtiny hovoří i anglicky, španělsky a ve volném čase se učí také francouzštinu. Hlavní ale je, že mu to jde od ruky pod košem, stále i pod dozorem staršího bratra. Nyní už ovšem předejme slovo jemu samotnému…  

INTERVIEW S JIŘÍM ŠOULOU Má před sebou třetí kariérní start. Po mládežnických začátcích v Pardubicích a velké jindřichohradecké roli v posledních třech sezonách přichází třetí ligová etapa 23letého shooting guarda Jiřího Šouly. Ta v kolínské rovině. A začíná v pro něj nelehkém období čerstvé rekonvalescence po operaci vážně poraněných vazů pravého kotníku. Tu mohl mít dávno za sebou, ale rozhodl se jinak a dnes toho lituje. Sestup Lions z Kooperativa NBL, po sezoně, již Šoula zahájil kariérními čísly, pro něj měl i proto dvojnásob hořkou příchuť. Vicemistr Evropy kadetů z roku 2011 je naopak rád, že už na konci základní školy mohl v Poděbradech trénovat s jedním ligovým hráčem. Jmenoval se Pavel Beneš a nyní si někdejšího „svěřence“ vzal do týmu už jako kouč kolínských Medvědů, zatím na roční hostování z Jindřichova Hradce.  

S LUKÁŠEM PALYZOU Dost možná je to právě ta akvizice, na kterou Olomoucko dlouho čekalo. Aby mohlo ukázat, jak vážně myslí své plány na průnik do nejužší ligové špičky. A přilákalo další příslušníky českých elitních jednotek. Pro Lukáše Palyzu je ovšem příchod pod vlajku Olomoucka zároveň i návratem na Hanou, kterou před necelými dvěma lety opouštěl směr Děčín při troskotání prostějovské flotily, aby se po oklice přes Gliwice objevil na místě činu znovu, nyní už v barvách nové značky a s vizí útoku nejen na evropské poháry. I o tom, kdy se na Hanou vrátí, a kdy přijde čas bojů na ostří nože s nymburskými hegemony, bude mluvit v následujícím rozhovoru, v němž dojde i na ukrutně přecpaný a nejistý evropský trh, Američany stlačující ceny, složité pronikání Čechů do zahraničí, proměnu hry na evropských kolbištích, „výhru v loterii“ Pavla Pumprly, zákulisní bosenské informace Predraga Benáčka, burcování fanoušků na Rusy i na to, zda postup na světový šampionát by znamenal víc než sedmé místo v Evropě.

ZAJÍMAVOST Letošní debutant v roli hlavního kouče reprezentace U20 Ladislav Sokolovský tuhle přímou úměru ve výkonech svých svěřenců na B-divizním evropském šampionátu viděl jasně. Na hráčích, kteří už měli něco odkrouceno v Kooperativa NBL, to podle něj v „repre triku“ bylo znát. 
 

S JANEM ŠVANDRLÍKEM Když na sklonku teenagerské etapy svého života stál ve frontě v Malaze za Alexem Abrinesem a v ještě širším stínu Domantase Sabonise, kterého zrovna jako na potvoru museli učit na křídlo, začal postupně chápat, že úžasný andaluský kraj nebude tou nejlepší platformou k naplnění někdejších snů. A tak přišel čas zásadního rozhodnutí. A stěhování za velkou louži do Iowy, kde mezi nekonečnými lány kukuřice začínal od nuly. Jazykově, basketbalově, kulturně, sociálně. Už onen uvítací zážitek ze školy na Indiánských vrších by s leckým řádně zacloumal. On ho ale ustál, získal si respekt a načal cestu ke dvěma akademickým titulům i přestupu do první divize NCAA v pulzujícím centru celé Ameriky. Ač na přední newyorské škole Iona nepatřil do první palebné linie, své vteřiny slávy si dokázal vzít a hlavně se obohacoval zážitky, které nejsou pro každého smrtelníka. Unikátní zkušenost z ikonické Madison Square Garden už mu nikdo nevezme. Stejně jako dlouhé procházky po nikdy neusínajícím Manhattanu. Třebaže to takto neplánoval, mnoho důležitého má již 24letý forward Jan Švandrlík splněno. A s přídomky bakalář, MBA a možná i inženýr v kapse může teď mnohem klidněji lajnovat svou budoucnost. Tu basketbalovou. Tu, která mu v těchto dnech v Opavě, s níž se dohodl na roční smlouvě, začíná už potřetí vlastně od nuly. S bonusem Ligy mistrů. A teď už i s vidinou reprezentačního trika. Někdy není špatné vzít to v kariéře oklikou, když dálnice je zrovna zacpaná…

S LUBOMÍREM RŮŽIČKOU I kdyby to tímhle zápasem na Bosporu skončilo, bude to pro svitavské Tury, klub ze sedmnáctitisícového města, magická výprava. Historická. Do patnáctimilionové turecké metropole. Po osmi letech v české nejvyšší soutěži čeká na „kameníky“ první evropská konfrontace v soutěžích FIBA – v prvním kole kvalifikace Europe Cupu, kdy se vydají na palubovku istanbulského BBSK, jedenáctého celku minulé sezony v turecké lize, který navíc jen na vzájemnou bilanci nepronikl do osmifinále právě v Europe Cupu.

S PETREM SEDMÁKEM Mohl to pro něj být půlrok snů. Hned prvního ledna se mu narodila „basketbalová“ dcerka Rebeka, již má s bývalou hráčskou košické Cassovie Monikou Migovou. I ve svých zřejmě posledních zápasech za reprezentaci patřil jako její třetí střelec k hlavním oporám, byť to nakonec v předkvalifikaci mistrovství Evropy k postupu nevedlo. Usazený byl v čarokrásných Košicích, kde s tamním týmem KB útočil na ligový titul. Ten však po divoké sérii s Levicemi Košice nezískaly a den po finále přišel pro všechny hráče doslova šok. Dozveděli se, že jejich ambiciózní klub po pouhých třech letech v extralize končí. A nejen popradskému rodákovi Petru Sedmákovi tak nastaly krušné dny a týdny. Věděl, že s oblíbeným městem se bude muset rozžehnat a za nové nečitelné situace ve slovenském sportu postupně zjišťoval, že si džob na další sezonu bude muset hledat v zahraničí. A protože všude najdeš krajana, vrací se někdejší top skórer NBL po pěti letech na české palubovky, kde bude stát u zrodu nového projektu Královských sokolů, toužících během nejbližší dekády vyletět až do tuzemské basketbalové stratosféry. Třiatřicetiletý power forward s tělem mladíka, který pod koši začínal až v dorosteneckém věku, u toho bude (nejméně) nejbližší tři roky. Aktuálně se připravuje na novou sezonu v Košicích, odkud také vyprávěl o sobě, ukrutné šichtě v Emirátech a především o nepříjemně horkém sportovním dění v zemi tatranských a namnoze i podkošových velikánů.