Motivace sebrat i další cenu, co tam visí. A vybudovat dynastii

Ač tušil, že konkurence v dostihu o trofej není malá, nakonec hlasování o Hráče s největším zlepšením sezony ovládl před druhým Matějem Šafaříkem naprosto jednoznačně. A zároveň si tím na sebe ušil bič doma.

Tatínkovi coby bývalému národnímu házenkáři, který jej dřív chválil i za sedmibodový zápas, teď od synka nestačí ani deset. Časy se prostě mění a ví to i druhý střelec Písku Jan Karlovský. A v pětadvaceti ví i řadu jiných věcí. Třeba to, že pokud by cenu dostal dřív, nebylo by to ku prospěchu věci. A to by o sobě každý neřekl.

Za letošní ročník si ovšem dvoumetrový Sršeň ocenění plně zasloužil, když oproti tomu minulému šel ze 4,8 bodu a 2,1 doskoku za 10 minut na 14,4 bodu, 4,8 doskoku a 2,0 asistence za více než 24 minut a byl už 14. střelcem Kooperativa NBL.

Honzo, dá se říct, že jste si pro tuhle cenu letos jednoznačně šel?
Věděl jsem, že existuje a pak jsem někde slyšel, že bych mohl být jedním z kandidátů, tak jsem si řekl, proč ne, zkusím to a třeba to vyjde. Věděl jsem ale, že konkurence kolem mě byla skvělá, proto jsem za tu cenu strašně vděčný. Je to snad výsledek práce mojí i celého týmu v letošní sezoně.

Koho jste vy cítil jako hlavní konkurenty, tedy vedle spoluhráčů s křestními jmény Matěj a Kevin?
Tušil jsem, že ve hře budou Matěj Burda, Kevin Týml a pak Matěj Šafařík z USK. To byli za mě tři hlavní.

Tušil byste loni v létě, v jakou oporu dlouho druhého a místy i prvního týmu ligy se vypracujete, že budete jeho druhým skórerem a celkově 14. střelcem ligy?
Věděl jsem, že role, minutáž i zodpovědnost budou větší, ale tohle bych nečekal. Tým jsem viděl, že máme kvalitní a vždycky mohl zahrát a ukázat se kdokoli. To se i potvrdilo, když se nám zranilo několik hráčů, že to někteří z těch, co do té doby nedávali tolik bodů, vzali několikrát na sebe. Jinak jsem si říkal, že když budu mít deset bodů na zápas, tak tam ten progres bude vidět. Že to ale bude rovnou o deset víc než loni, to je skvělé. Je to další motivace pokračovat a sebrat nějakou další cenu, která tam visí.

Být 14. střelec ligy prakticky odnikud už něco znamená. Kam to půjde dál vylepšovat?
Jestli jsem byl čtrnáctý, tak na třinácté místo (směje se). Nad tím vůbec nepřemýšlím. Za body jsem rád, ale měl jsem mnohem víc střel než v minulé sezoně. Na druhé straně nemám míč na ruce tolik jako někteří američtí hráči přede mnou, nebo Ríša Bálint v Brně. Navíc pro mě je hlavní získat s Pískem nějakou medaili, to je důležitější než individuální ceny i pro MVP, protože ocenění za nejlepšího obránce je ještě dál než bylo největší zlepšení. Chci tak medaili a chceme tu vytvořit něco jako dynastii, která potáhne ten klub a město, aby se k nám přidali další skvělí hráči, dorostli mladí a byla to motivace pro zdejší kluky dorůst do ligového áčka a pracovat na sobě.

Je vám pětadvacet. Nemrzí trochu zpětně, že jste podobnou šanci jako v Písku nedostal o něco dřív?
Myslím, že to přišlo akorát. Potřeboval jsem vyzrát a odkroutit si čtyři pět let v tom Ústí, kde jsem měl možnost fungovat a zlepšovat se vedle skvělých hráčů. Potřeboval jsem k tomu dospět. Dostat takovou možnost a i cenu dřív, možná by mě to semlelo a měl bych nos moc nahoru a nepracoval na sobě tak jako letos.

Zapsal jste šest dvacetibodových zápasů, proti Olomoucku jste explodoval dokonce na 33. Koho jste takovými erupcemi překvapil nejvíc?
Myslím, že určitě kamarády z Ústí, Martina Nábělka, Františka Váňu, Honzu Maděru. Oni to ale určitě popřou a řeknou, že to čekali. A možná i moje rodiče, kteří jsou do toho teď zažranější, než bývali. U táty to je znát hodně. Loni vždycky říkal, že dát sedm bodů je dobré a teď už po deseti vypráví, že to není dobrý zápas. Tak na to odpovídám, že je strašně namlsaný a měl by se uklidnit. (směje se)

Z rodiny někdo měl k basketu blíž?
Ne, vůbec. Jsem první a jediný z rodiny. Rodiče jsou bývalí národní házenkáři, jinak děti od mých bratranců dělaly každý něco jiného.

Vám musí v Písku hodně vyhovovat, že trenér Čech hráče tlačí hodně do hry jeden na jednoho a vytváření přesilových situací, že?
Jsem rád, že tu důvěru mám a že kouč chce, abysme takhle hodně hráli. Musí to ale dávat smysl a ne abych já hrál z trojky do rozehrávače. A když se na nás pivoty obrana začne soustředit, máme tam skvělé střelce na trojce. I když jsme to ve druhém čtvrtfinále moc neukázali, tak já jim věřím, že to vždycky trefí.

I díky vám jste skončili třetí po nadstavbě, jen těsně vám uniklo druhé místo. Jak moc to pro vás bylo nad plán?
První plán u nás byl udržet se a postupně se to navyšovalo. Když jsme měli dost výher na udržení, tak to byl postup do A1, pak být v play-off a postupnými krůčky jsme dosáhli až na třetí místo, které je skvělé, i když myslím, že jsme mohli být i výš, ale měli jsme smůlu na zranění. To není výmluva, ale prostě to tak bylo. Já sám bych ale před sezonou řekl, že jsem nečekal nic jiné než třetí místo. (smích)

Jak jste před časem přijal informaci, že na celé play-off půjdete na zimní stadion?
Ze začátku jsem si tím nebyl jistý, protože jsme tak opustili naše domácí prostředí, to naše malé hnízdo. Trenér mi ale vysvětlil, jak to bude vypadat, a dávalo to smysl. Atmosféra byla neuvěřitelná, dvakrát přišlo přes 3000 lidí a já se necítil, že bych hrál v jiné hale, tedy kromě tvrdších košů. Jde ale o tu atmosféru a my to tady děláme pro lidi.

Při tom tlaku, novém prostředí a vůbec při prvním utkání dějin klubu v play-off NBL dopadlo vše v Zápase 1 i přes ten kostrbatý start nad očekávání?
Chtěli jsme vyhrát a vyhráli jsme. Utekl nám tedy začátek, což se stalo i podruhé, kdy už jsme to nedotáhli. Tu první výhru jsme ale brali všemi deseti a je skvělé, že první play-off zápas v historii jsme zvládli.

Bylo zejména v prvním utkání postupem času znát, že Děčín je soupeř, na který si díky pozitivní bilanci ze sezony (3-1) věříte?
Věříme bych neřekl, protože Děčín je strašně silný tým a zadruhé v play-off je to úplně jiné zvíře. Ve druhém utkání se poučili z chyb a hráli ještě tvrději a ukázali, proč mají iks medailí z poslední dekády a proč jsou tak kvalitní tým s takovou historií. I když jsme je v sezoně trikrát a málem i počtvrté porazili, tak jsme na ně určitě nechtěli. Já bych šel radši Ústí.

Dá se říct, že jste soupeře v prvním utkání stupňováním tempa prakticky utavili?
Asi jo. My jsme na začátku možná byli trochu svázaní tou atmosférou prvního utkání v play-off, ale pak se zapnul náš stroj a fanoušci nás hnali dopředu tak, že jsme věděli, že to nepustíme. A že to dotahování nevzdáme. To jsme nevzdali ani ve druhém utkání, tam nám ale vše nehrálo do karet.

Bylo jedním z vašich cílů, že vy s Martinem Svobodou budete pod košem agresivně hrát do Macháče, Pecháčka a spol., což vám hodně fungovalo a pivoti soupeře nabírali spoustu faulů?
To bych neřekl. Oni mají jiné role než my, jen to tak vyšlo. My hrajemem spíš intuitivně. Plán byl hrát hlavně rychle, což jsme především ve druhém poločase plnili.

Lišila se v něčem atmosféra obou utkání? A kde se na hřišti slyšíte líp, ve vaší domovské hale, nebo na zimáku?
Na obou zápasech byla atmosféra úžasná. Je to naše „žlutočerná mafie”. Fanoušci jsou fakt neuvěřitelní. Asi nejvíc jsme se slyšeli v šatně. Ve druhém zápase nebo i v tom prvním jsem občas při hře neslyšel ani písknutí, jaký tam byl randál. Atmosféra tak byla neskutečná a já moc děkuju všem fanouškům, co přišli, a doufám, že nás podpoří i příští středu.

V hledišti bylo přes dva tisíce návštěvníků, kteří na vašich domácích zápasech jinak nebývají. Zapojovala se do fandění většina hlediště, nebo hlavně vaše stabilní jádro?
Řekl bych, že to jádro k tomu ostatní postupně dostrkalo a už ve druhé půlce fandili všichni.

Projevilo se ve druhém utkání během 26 hodin, že některé vaše opory hrály po delší pauze a že vám došly zásoby energie?
Myslím, že trochu jo. Nechci se na to vymlouvat, ta zranění k tomu patří, na druhé straně musím dát strašný kredit těm klukům, kteří chtěli týmu pomoct. Štěpán Borovka (nastoupil jen do druhého zápasu) moc netrénoval, jeho ruka vypadala, že ji má v sádře, jak ji měl omotanou, ale chtěl týmu pomoct. Možná si to dal jako dárek, protože měl zrovna narozeniny. A jinak nás trochu sráželo i to, že jsme trefili málo trojek a neměli jsme lepší zakončování zpod koše.