Nové rodinné pravidlo? Nově objevené nymburské věci. A Olomoucko?

Už to vypadá jako nové rodinné pravidlo. Poslední tři sezony se bratři Matěj a Štěpán Svobodové pokaždé utkali v sérii play-off Kooperativa NBL. V roce 2023 ve čtvrtfinále Děčína s Ostravou, rok na to ve stejném obsazení v souboji o bronz a letos do třetice ve čtvrtfinále Nymburka s Novou hutí.

„Novým pravidlem bych to nenazval, ale oba jsme s bráchou rádi, že to vyšlo letos nebo loni i předloni, i když jeden vždycky odcházel šťastnější a druhý smutnější. Pokaždé jsme si to užili, a i když pro rodiče jsou to nervy, tak je to něco, na co po kariérách budeme vždycky rádi vzpomínat,” tuší starší z bratrů Matěj, toho času v nymburských službách, který gentlemansky přešel fakt, že tím šťastnějším byl dosud pokaždé on.

Matěji, jak zejména vaše maminka prožívala třetí zápas čtvrtfinále v ostravském Tatranu, když vše vrcholilo tou dramatickou koncovkou?
Nechci mluvit za rodiče, ale letos asi ani nevěřili, že by nás Ostrava mohla porazit. Větší nervy to byly v těch předchozích sériích proti Děčínu.

Bratr Štěpán zasáhl proti Nymburku do tří zápasů a jen na krátké úseky. Nedoufal při oslabení NH ve víc?
Brácha se dával na sérii do kupy po zranění, kdy ho trápilo něco s ramenem. A i během čtvrtfinále říkal, že se necítí stoprocentně fit. Jeho role i přesto, že je kapitán, byla menší po celou szeonu, sbíral minuty, kde se dalo, a velká očekávání jsme od toho ani jeden neměli. Spíš jsme byli rádi, že jsme se mohli bránit a zahrát si proti sobě.


Vy jste ještě nedávno měl v nymburském týmu výraznější zapojení i statistiky, ale v play-off se vaše čísla snížila na průměry 4 bodů za 17 minut. Ve třetím utkání s NH to bylo jen devět minut, mělo to všechno nějaké hlubší důvody?
Ani ne. Sám víte, že náš tým je nabitý a sestava široká. Máme patnáct kvalitních hráčů, kteří jsou všichni připraveni naskočit a zvládnout i velkou porci minut, a věřím, že i pro trenéra je nelehký úkol ty minuty rozdělit. Někdy to je víc, někdy míň. Trenérský tým odvádí dobrou práci v tom nakládání s minutami, aby nikdo nebyl zbytečně přetížený. Je to pak i o nás jako jedincích to přijmout a skousnout, že někdy hrajeme víc a jindy míň. Já jsem měl v sezoně momenty, kdy mé vytížení bylo větší, ale samozřejmě to bylo spojené s nějakým zraněním spoluhráčů, nebo se trenéři snažili některé hráče šetřit na Ligu mistrů. Ta už nám odpadla, všichni jsou zdraví a těch minut není neomezeně, takže to padlo i na mě v zápasech, kde minut bylo míň. To je ale sport a to je Nymburk, člověk s tím nic neudělá.

Při daném zejména podkošovém oslabení nedržela se Nová huť v Utkáních 1 a 2 u vás až nečekaně dlouho?
Pro většinu lidí to bylo určitě překvapení, jak dlouho a kolik zápasů - prakticky jen kromě toho posledního - se dokázal soupeř držet a hrát s námi vyrovnaně. Za to musíme dát Ostravě velký kredit. Té série se vůbec nezalekla, šla do toho velmi sebevědomě, věděla, že namá co ztratit, ve všech zápasech podali skvělý výkon zahraniční hráči, tedy Bailey, Rideau a Autrey. Trápili nás a my sami jsme nebyli ve své kůži a celou sérii jsme se hledali. Do toho soupeř hrál opravdu dobře a vše se tak nějak sešlo. I my jsme Ostravě dávali respekt, připravovali jsme se na každý zápas a nebyla to pro nás lehká série. Věřím ale, že v tom čtvrtém zápase jsme už našli svou identitu, které se chceme držet, a z toho se odrazíme do semifinále.

Za celou sezonu jste snad v jedné čtvrtině neinkaosvali 39 bodů jako v první desítce třetího duelu v Ostravě. Co jste si pak k tomu řekli?
Je možné, že to fakt bylo nejvíc, co jsme letos dostali. Na jednu stranu NH trefovala těžké střely, ani nevím, kolik jsme tam dostali trojek, a mám pocit, že jim tam padlo úplně všechno. To se pak těžko brání, když je soupeř takto nevyzpytatelný a hráči zvedali i střely, které by vás v životě nenapadly, že se zvednout dají, a ještě to proměnili. To nás trochu zaskočilo, ale pak jsme si k tomu něco řekli v timeoutu i v poločase a vrátili se k tomu i po utkání na videu. Všichni jsme cítili, že to nejsme úplně my a že dokážeme hrát mnohem líp. Troufnu si říct, že velkou hlavu jsme si z toho ale nedělali, protože jsme natolik silní, že jsme ten zápas zvládli otočit. Nevzdali jsme to, bojovali až do konce a hned po utkání jsme se z toho oklepali, hodili to za hlavu a dobře se připravili na čtvrtý zápas, kde jsme na začátku nic podobného nedovolili, a naše agresivita byla úplně jiná. Takže jsme se z toho poučili a věděli, co nedělat a kde se zlepšit.


Dolehl na vás na startu série čerstvý návrat z Istanbulu, kde skončila vaše skvělá mise v Lize mistrů?
I když jsme si to nechtěli připustit, protože vnímáme, že ta sezona v Lize mistrů byla úspěšná, tak asi je normální, že trochu zklamaní jsme byli a že to nějaký dopad mohlo mít a že jsme si to nesli v hlavách. Do toho bylo i nějaké únavné cestování. Jinak to ale byla spíš souhra různých okolností a věřím, že už jsme se z toho oklepali a v semifinále předvedeme mnohem lepší výkony.

Měl na vaše výkony ve čtvrtfinále Ligy mistrů proti nejsilnějšímu možnému protivníkovi Galatasarayi vliv super náročný program v únoru a březnu, kdy jste v závěru února museli hrát zápasy NBL i bez řady reprezentantů? Anebo šlo v daný moment o tak kvalitního soupeře, že by byl těžko k přemožení i při plných silách?
Je třeba si říct, že tým Galatasaraye, který jsme potkali v základní skupině, a tým, na který jsme narazili v play-off, byly dva odlišné celky. Jednak se proměnila sestava a soupeř se dostal i do lepší formy, takže hrál úplně jiný basket než ve skupině. Měli jsme i trochu smůly na los, protože na oba italské celky jsme si věřili, že bysme je zvládli vyřadit. Věřili jsme si na Galatasaray, ale bohužel to nevyšlo. Nemyslím, že by ten náročný program měl nějaký vliv, soupisku máme širokou a nikdo nebyl nějak unavený nebo zraněný. Je třeba uznat, že soupeř byl silnější a lepší.

Vy jste do Nymburka přišel v sezoně, kdy tým předvádí možná nejatraktivnější a také nenáročnější basketbal za dobu na elitní scéně. Jak jste byl zatím spokojen se svým zapracováním do něj, ať v NBL, nebo v Lize mistrů?
Vždycky to může být lepší. Celou sezonu jsem se snažil ztotožnit s novou rolí, systémem a trenérem. Zároveň jsem objevoval věci, na které jsem dosud v basketu nebyl zvyklý, takže jsem procházel procesem adaptace na basket této úrovně, protože je to mnohem náročnější fyzicky i mentálně. Nebudu lhát, že jsem měl a pořád mám od sebe větší očekávání, ale taky se snažím zůstat nohama na zemi a zlepšovat se každý den. Síla týmu je letos opravdu velká a já jsem rád, že v tomhle prostředí můžu být a zlepšovat se. Věřím, že jsem se jako hráč za tu sezonu posunul, ale pořád vidím další prostor ke zlepšení, ať teď v play-off, nebo v dalších sezonách. A věřím, že jsem na dobré cestě.

Co byly ty věci, na které jste nebyl zvyklý? Týká se to třeba vašich až nebývalých zisků při presinku v Lize mistrů, které od vás do té doby nebyly k vidění?
Ač to bude znít blbě, tak předchozí sezony jsem nemusel tolik bránit a úplně se to ode mě ani nečekalo. Spíš jsem byl soustředěný na útok a tohle myšlení jsem musel úplně změnit. Najednou jsem přišel do týmu, kde se ode mě nic neočekávalo, nic nepotřebovalo a bylo to jen o tom makat v obraně a být pro tým užitečný ve všech směrech. To byla pro mě ta největší změna. A druhou bylo fungování v útoku, kde jsem býval zvyklý mít míč skoro každý útok, měli jsme systémy vytvořené přímo pro mě a to tady taky není. Na hřišti je pět hráčů, kteří jsou všichni nebezpeční, dalších sedm je na lavičce a je to o tom, komu to daný den vyjde líp. Pořád si na tohle všechno zvykám, ale věřím, že to je k mému dobru.

V semifinále vás čeká Olomoucko, které poměrně nečekaně přešlo přes Opavu. Díky čemu hlavně?
Když jsem ty zápasy viděl, tak Olomoucko se nacházelo v lepší formě než Opava. Bylo v laufu, hrálo s obrovskou energií a ohromným sebevědomím, což mi u Opavy chybělo. Přišlo mi, že se trápila, nedokázala najít svou tvář v útoku, procento trojek měla nižší, než je zvyklá, a z toho se její hra odvíjela. Po tom, co jsem viděl, nejsem z postupu Olomoucka překvapený. Bylo v lepší aktuální formě, a proto je v semifinále. Pro Opavu to musí být velké zklamání, snažila se sezonu ještě zachránit po všech kauzách kolem trenéra a vedení a hlavně po tom loňském nepovedeném play-off. Olomoucko pro nás bude dobrý soupeř, má svou kvalitu a sám jsem zvědavý, co tahle série přinese.

Olomoucko nad vámi v nadstavbě doma o bod dokázalo vyhrát, když využilo vašeho oslabení v reprezentační pauze. Půjde o zřejmě silnějšího protivníka, než byla Nová huť, je tak možné, že by to nemuselo skončit 4-0 pro vás?
Možné je samozřejmě vše, je to sport, ale to, že nás v nadstavbě porazili, bych nedával velkou váhu. Byli jsme ve velkém oslabení, teď budeme v úplně jiné sestavě a věřím, že jsme natolik silní, že i když Olomoucko bude hodně nahecované a bude se snažit přenést si tu euforii ze čtvrtfinále i proti nám, abysme i tuhle sérii zvládli 4-0.