Do Nymburka jedeme vyhrát. Třetí duel mačem sezony? Ne!

Až ve čtvrtém duelu semifinále nymburský super favorit naplno ukázal všechny své schopnosti a v Olomouci jednoznačně dominoval, čímž zvýšil v sérii na 3-1. Forward Hanáků Dominik Žák ale odmítá, že by se jeho tým obával chvíle, kdy takový výkon obhájce trofeje vystřihne.

„Takhle to nemáme. My jsme se do každého zápasu snažili jít s tím, že je to další soupeř, se kterým můžeme normálně hrát, a tři utkání se to dařilo. Bohužel v tom posledním na nás Nymburk vlítnul, my se z toho neoklepali a pak už to soupeř držel celý zápas a my se do něj nedokázali vrátit,” řekl pár hodin před dnešní pátou bitvou série v Nymburce (od 17:00 ve Studiu Basketbal).

Dominiku, po den staré šichtě třetího utkání už s takto rozjetým soupeřem nešlo mnoho dělat?
Těžko se to pak dalo zastavovat. Mají kvalitní tým, dobré hráče. Ten třetí zápas byl určitě náročný, ale nešli jsme do čtvrtého s tím, že dostaneme o třicet čtyřicet bodů. Naopak jsme chtěli srovnat na 2-2. Bohužel to nevyšlo, Nymburk ukázal svou kvalitu. Dnes ale máme pátý zápas a určitě nic nevzdáváme, chceme v sérii pokračovat dál a jedeme do Nymburka bojovat a vyhrát.

Byl ze sudých zápasů, které vždy následují den po předchozím utkání, po fyzické a kondiční stránce výrazně těžší ten čtvrtý v Olomouci?
Určitě jo. Byl to už čtvrtý zápas. I ten druhý byl náročný, ale pořád jen druhý, což není taková hrůza. Čtvrtý byl určitě těžší, zvlášť když jsme se museli v tom třetím vydat ze sil. A i psychicky bylo náročnější, že jak jsme si dokázali, že na Nymburk máme, nic není ztraceno a nedostaneme 0-4, tak při té šanci srovnat na 2-2 to bylo o něco náročnější.

Je zejména na koncentraci a takříkajíc na hlavu složité, že při úzké rotaci pořád musíte mít na paměti, že si nesmíte v obraně, ani v útoku udělat žádný hloupý nebo zbytečný faul, a tedy že zřejmě nejde bránit s přehnanou agresivitou?
Přemýšlet se o tom musí o něco víc. Ta rotace nás nutí nedělat hloupé fauly a přemýšlet o tom, kdy zastavit rychlý protiútok, a kdy naopak ne. Pořád je to ale play-off, je to tvrdé, Nymburk proti nám taky nehraje v rukavičkách, takže my mu tu tvrdou hru musíme i vracet a nemůžeme myslet jen na to, že máme víc faulů a nebudeme hrát tolik do těla. Bojujeme o bytí a nebytí a nechceme jim nechat nic zadarmo. Je to tedy složitější.


Dá se taky říct, že v obraně snaze omezit fauly tomuto cíli podřizujete vše, tedy že ucpáváte víc vymezené území, kde pořád je někdo na stráži jako výpomoc, nebo že chodíte na clony spodem, kde to není tak náchylné na kontakt?
Nemyslím, že bysme na Nymburk měnili hru nějak moc. Smažíme se hrát pořád stejně, principy se neliší, jen se připravujeme na nymburské individuality. U každého hráče máme nastavené, jak k němu budeme přistupovat, co mu můžeme dát a co ne.    

Bylo to v prvních třech zápasech tak, že vám vycházela taktika a navíc vám hrálo do noty, že Nymburk se většinou trápil střelecky a třikrát skončil kolem 80 bodů?
Každý zápas je jiný, my do toho vždy šli s tím, že tam nechámem všechno a myslím, že to, že se Nymburku nedařilo, bylo i tím, že jsme dobře bránili. Věděli jsme, kdo nám může ublížit z trojek, a ty těžké střely pak soupeři měli i proto, že jsme je dobře bránili.

Souhlasil byste, že třetí zápas byl z vašeho pohledu při daném soupeři a semifinále play-off vaším zápasem sezony?
Bylo to krásné porazit Nymburk, ale pořád dávám ještě o trochu výš čtvrtý zápas čtvrtfinále s Opavou, kdy jsme prohrávali o dvacet bodů a nakonec se vrátili, v sérii jsme odskočili na 3-1, a to nám ji pak vyhrálo. Je skvělý pocit porazit Nymburk, ale tohle utkání s Opavou, díky kterému vůbec můžeme být v téhle semifinálové sérii, je pro mě pořád víc.