Pálili jsme 4krát víc energie. Soupeři jsme krásně seděli. A můj tip?

Nebyla to jeho první velká koncovka, kterou pro Nymburk v letošním play-off zavíral zápas. A soudě dle jeho formy ani poslední. Obhájce trofeje se na něj v tomhle může spolehnout.

Křídelník Jaromír Bohačík deseti body z posledních 11 týmu v závěrečných třech minutách a patnácti v posledních devíti minutách zachránil spolu s rozehrávačem Stephnem Brownem pro favorita pátý duel semifinále a tím jej nasměroval i k jeho 21. finálové účasti v NBL.

Svá poslední zakončení ovšem také doprovodil nezvyklým gestem k lavičce hostů z Olomoucka, k níž takto několikrát namířil svou paži, kterou zjevně něco vzkazoval.

„Bylo to jen o tom, že trenér soupeře Hipsher rád mluví do zápasu a vede svůj tým, ale mně se zdálo, že jsem ho vždycky slyšel nejvíc v nejméně vhodnou chvíli. Po zápase jsme si ale řekli, o co jde,” narážel reprezentant na často velmi hlasitý projev kormidelníka Hanáků při nymburských šestkách.

Vzápětí už ale zkušený forward smířlivě dodal:

„Dávám všechno uznání Olomoucku, jak hrálo a hlavně jakým stylem. Tahle série byla jen o basketu a tohle je příklad toho, jak vypadala. Nebyla to žádná válka, jak se občas v českém play-off děje, ale bylo to basketbalové a s tím jsme se i rozešli. Podali jsme si ruce a popřáli si štěstí do dalších bojů.”

Jaromíre, máte pravdu, že na cokoli blízkého potyčce v sérii skutečně snad ani nedošlo. Bylo to tak disciplinované i proto, že soupeř si nemohl dovolit ztratit ani jeden zbytečný faul na technické chyby a podobně?
Nemyslím si, že by to bylo kvůli tomu. Prostě se snažili hrát basket, zajímali se o dění na hřišti a musím jim dát velký kredit, protože my jsme jeli na plný plyn a ty zápasy byly strašně těžké. Byla to opravdu pěkná série.


Vypadalo to, že závěr pátého utkání jste si vzali osobněji vy a Stephen Brown, jako byste se hlavně vy dva nechtěli vracet zpátky do Olomouce.
(směje se) Upřímně si myslím, že se tam nechtěl vracet nikdo z nás. Samozřejmě my máme luxus toho, že máme strašně moc hráčů, kteří můžou nějak bodově explodovat. V tomhle zápase jsme tu koncovku odehráli my dva, ale další utkání to může být někdo jiný.

Roli vůdců jste vy dva v koncovkách v play-off nepřevzali poprvé, instalovali jste se do nich z vlastního rozhodnutí?
Takhle přímo ne, ale asi máme největší zkušenosti a trenér v těch rozhodných chvílích hlásil akce, které byly na nás. Já, ani Steph nejsme hráči, kteří by si řekli, že to rozhodnou, prostě to vyplynulo z těch situací. A že takhle individuálně běžně nehraju? To bylo dané i obranou soupeře.

První půlka vypadala z vašeho pohledu poměrně dobře, díky šesti trojkám v první čtvrtině a efektivnímu lovu druhých šancí. Také tam ale byly různé ledabylosti, z nichž plynuly chyby, útočné doskoky nebo snadnější zakončení soupeře. Náskok tak mohl být i vyšší než 13bodový. Jak jste to viděl ze hřiště?
Tohle se v basketu strašně opakuje. Týmu, který hraje velmi lehce, hlavně zvenku, což se podařilo nám v prvním poločase, kde jsme dávali hodně trojek, to ale nefunguje celý zápas, nebo jen málokdy, najednou se to otočí a máte pocit, že nevíte, jak dát koš. To se nám stalo ve třetí čtvrtině, kde jsme nebyli vůbec lehkonozí v útoku a trochu nám došly síly. Olomoucko šlo dokonce přes nás, museli jsme si vzít timeout, došlo k tomu zdravému naštvání a šli jsme zase přes ně a ve čtvrté čtvrtině jsme to v pohodě dali.

Kritickou třetí čtvrtinu jste prohráli nečekaně vysoko 7-24, přitom by se spíš čekalo, že hosté budou postupně odcházet se silami, což se ale nedělo, a naopak se z minus 15 dostali na plus 6. Nepodlehli jste trochu i dojmu, že už se nemůže nic stát?
Ono je třeba si uvědomit, že obrana, kterou hrajeme, stojí strašně moc energie a ofenzivní styl Olomoucka krásně sedí na naši nátlakovou obranu. My jsme tak celou sérii pálili podle mě čtyřikrát víc energie než oni a málokdy to bylo užitečné. To se nám ale stávalo i proti jiným týmům, že máme ve hře sekvenci, kde ta energie chybí, a zřejmě se to projevuje i v útoku. Proto byla ta třetí čtvrtina nejméně povedená.

Ostrostřelci Wertz s Wrightem vysázeli za Olomoucko v první půli 26 bodů z 41 týmu. Dali se bránit líp?
Možná to není moc vidět, ale oni hrozně těží z toho, jak celý tým hraje v útoku. Je tam strašně moc clon mimo míč, a když pak tihle dva začnou hrát s míčem, končí to hrou jeden na jednoho, což se v postupném útoku stává málokdy. Nicméně při tom jejich stylu je strašně těžké na ně vypomáhat. Nic jim to ale neubírá na tom, že jsou to dobří hráči a výsledky to evidentně neslo. To, že ve druhé půlce už nedali tolik, bylo tím, že jsme trochu utáhli šrouby, a jak jsem řekl už vícekrát, náš tým reaguje na různé facky velmi dobře a je to jeho velká kvalita.

Pivot Olomoucka Keeler sebral 17 míčů, z toho 10 v útoku, někdy i proti přesile vašich obránců. Nemělo by to být míň?
On je dobrý pozičně, dlouhý jak čtrnáct dní před výplatou (usmívá se), a když potom každou obranu řešíte osmnáct clon bez balonu a potom máte doskakovat, je to těžké, když je tam zaparkovaný a na doskoku šikovný. Dělal nám to hodně těžké. Musím zopakovat, že Olomoucko letos poskládalo velmi dobrý tým a hrálo výborně.

Bylo z pohledu celé série trochu nečekané, že jste poslední zápas vyhráli trojkami a útočnými doskoky?
Ani ne, mám pocit, že to už muselo přijít. Jsme střelecky dobrý tým a vzhledem k tomu, jak se snažíme hrát, většinou míváme hodně útočných doskoků. Při té obraně Olomoucka to trestání zvenku jen mělo přijít mnohem dřív.

 A koho si víc přejete do finále, Děčín, nebo Brno?
Je mi to úplně jedno, já si přeju jen to, aby se druhé semifinále hrálo co nejdéle. A tip na finalistu? Myslím, že vyhraje Brno.