Američtí kluci říkali, že když už jsou tu tak dlouho...
Před dnes večer na severu startující sérií o bronzové medaile nelze podceňovat sílu odhodlání a motivaci Olomoučanů. I když mají ve svých řadách i finalistu NBA, takřka všichni budou bojovat o první ligovou medaili. A i ten, který už jeden bronz v sejfu vlastní, by ten druhý bral jako první osobně vybojovaný.
Adam Goga i jeho čeští a američtí parťáci nechtějí dlouhou sezonu, v níž už teď jedou výrazně nad plán, skončit s prázdnýma rukama a s jedním z nejnevděčnějších umístění světa sportu.
Adame, než se dostaneme k boji o bronz s Děčínem, nejdřív zabrousíme k vašemu semifinále s Nymburkem. Jak jste strávili tu poměrně zajímavou sérii, kde jste zvládli čtyři z pěti duelů odehrát vyrovnaně a jeden dokonce vyhrát? A byla i některá skore nad očekávání?
Vy jste měli chuť se po semifinále na zápasy znovu koukat?
Určitě jsme si zhodnotili i ten poslední a ukázali si všechny chyby. I v průběhu série jsme se ale koukali na ta ostatní utkání a tam jsme viděli, že některá jsme si prohráli sami.
Nakolik byste řekl, že byla funkční taktika, kterou jste si na obhájce připravili?
Takticky jsme byli připravení dobře a v zápasech jsme náš plán i slušně plnili. Jen tomu chyběla nějaká lepší koncovka.
Je to samozřejmě už spekulace, ale o kolik by pro vás změnili ráz celé série jeden dva nosní hráči navíc? Vydrželi byste pak se silami až právě do kritických koncovek?
Nemyslím si, že bysme to prohrávali tím, že by nám chyběla kondice nebo energie. V některých momentech jsmem prostě nebyli schopní dokončit určité akce nebo dát koše, které normálně dáváme. A tam byl asi problém. Na únavu hráčů jsme to určitě neprohrávali, takže si nemyslím, že by nám jeden dva hráči navíc nějak pomohli.
Vaši američtí kolegové nicméně po zápasech přiznávali, že v posledních čtvrtinách energie přece jen docházela...
To je možné, ale podle mě tohle říkali spíš bezprostředně po skončení utkání, když je ještě neviděli zpětně na videu. Myslím, že kdyby to viděli, tak to nebylo v tom, že by nás tam Nymburk nějak přejel na kondici.
Z logiky věci by se nabízelo, že po Nymburku s jeho nekonečnou kvalitní rotací by to s Děčínem mělo být o poznání snazší, nebo ne?
To se nedá úplně říct. Je to zase odlišný styl hry soupeře, který nemá tak atletické hráče jako Nymburk, ale zase disponuje řadou osvědčených borců, kteří toho mají hodně odehráno.
Ty zápasy byly v různých fázích sezony a byly rozdílné. V každém se sešly jiné okolnosti, nebyla tam jedna věc, co by mám neseděla. Určitě jsme bojovali s fyzickou hrou Děčína, na kterou jsme jako tým v dřívější fázi sezony ještě nebyli schopní reagovat, nebo nám to tolik nevyhovovalo. Od té doby jsme se ale herně vyvinuli a teď už by nám to takový problém dělat nemuselo. A není to tým, jehož styl by nám neměl sedět.
Z toho, jak každý zápas vypadal jinak, i z toho, že Děčínu pokaždé vyšly jiné herní prvky, je asi dost nečitelné, jak to bude vypadat v nadcházející sérii, že?
Je to taková všehochuť. Vždycky ty zápasy byly v jiné fázi sezony, kdy každý tým bojoval s něčím jiným a nacházel se v jiném rozpoložení. Myslím si tak, že tahle série bude úplně odlišná od těch čtyř odehraných utkání.
Co by ale mohlo být podobné, bude stejně jako ve čtvrtfinále či semifinále vaše snaha tlačit soupeře do nekomfortních trojek a hlídat si hlavně vymezené území, aby si to Děčín musel odstřílet zvenku...
Na to se nebudeme zaměřovat, Děčín má hodně kvalitních střelců a na ty si budeme muset dávat pozor, aby neměli volné pozice. Nemuselo by se vyplatit zalézt a nechávat jejich střelce volné, protože by se mohli chytnout.
Bude při užší rotaci týmu vaší výhodou, že se už nebude hrát dva dny po sobě? Taky začínáte venku, na což jste ale z play-off už zvyklí. Jak vidíte tyto okolnosti?
Začínat venku nevadí, protože se pak hraje druhý zápas. Pokud by ale došlo na rozhodující utkání v Děčíně, mírná nevýhoda by to byla. A jinak je pro nás určitě lepší, že mezi utkáními jsou mezery. Nám ty první zápasy ze dvou po sobě vždycky vycházely trochu líp, naopak Děčín proti Brnu měl určitě lepší ty druhé, takže by to mohla být naše výhoda.
Ve hře je pro vás druhý klubový bronz a první po přesídlení do Olomouce. Jaká je to v tuhle chvíli motivace zejména pro váš americký kvintet, který ze zámoří na hraní o třetí místo není moc zvyklý?
Je pravda, že není, ale my už jsme se o tom hodně bavili a kluci říkali, že když už tu jsou tak dlouho, od začátku sezony až skoro do konce května, tak by bylo pěkně na h.... odjíždět s prázdnýma rukama. Čtvrté místo je z psychického pohledu jedno z těch nejhorších, snad kromě posledního (usměje se), takže motivace je velká, samozřejmě i pro celý klub. Hodně lidí to tu po tom přesídlení z Prostějova bere jako novou etapu, skoro jako nový klub, takže by to brali i jako první bronz. Prakticky pro všechny kluky by to byla první medaile. Já tedy zažil už tu první pro Olomoucko v roce 2019, ale z pozice, kdy jsem byl v rotaci hodně nízko, takže tahle medaile by případně byla první, o kterou bych se přičinil víc.