Pechfógl? Musím makat o to víc. Lidi nám tu smutek nedovolí
Má plné právo považovat se poslední tři roky za skutečného smolaře. Ať byl, kde byl, pokaždé skončil v sedmé venkovní bitvě ligového semifinále na straně poražených. Poprvé s Pardubicemi a teď dvakrát v Děčíně.
„Trochu si tak už připadám, ale musím makat o to víc, aby to třeba napočtvrté už dopadlo dobře,” nezbývá než doufat forwardovi Válečníků Janu Štěrbovi, který od čtvrtka skousává další bolestný konec před branami finále, ale zároveň jej s týmem už dnes večer od 18 hodin čeká první bitva o bronz doma s Olomouckem.
Honzo, druhý rok po sobě končíte s Děčínem jízdu v play-off v rozhodujícím sedmém semifinálovém duelu venku. Bolí to letos ještě víc než loni s Ústím?
Bude nějakou dobu trvat, než si tohle zhodnotíme, ale takhle na první dobrou, když jsme se o tom s kluky bavili, tak horší to bylo s Ústím. Šlo o severské derby, takže víc to bolelo loni.
Letos je to ale podruhé za sebou, což musí být taky nepříjemné.
Byla letos větší šance přejít přes Brno, než loni přes Ústí?
Ty sedmé zápasy byly rozdílné. V Brně jsme teď třicet minut vedli, kdežto v Ústí jsme skoro celou dobu prohrávali. A když jsme se ve čtvrté čtvrtině dotáhli, Ústí nám znovu odskočilo. Mrzí mě, že v Brně jsme nebyli trochu chytřejší v úsecích, kdy jsme byli na plus osmi nebo deseti bodech.
Co tu skutečně zvláštní sérii s Brnem vlastně rozhodlo? Vy jste třikrát jasně vyhráli, ale taky jste ztratili tři těsná utkání. Nabízelo se tedy urvat jedno z nich...
Je to tak. My jsme bohužel nebyli schopní ani jedno dotáhnout k výhře. Ty výhry byly v podstatě jasné od startu do cíle. Když jsme s kluky počítali vzájemné skore celé série (611-554 pro Děčín), tak je strašná škoda, že jsme jeden ten těsný zápas neurvali.
Nejvíc čertsvě musí mrzet sedmý zápas, který jste ztratili z vedení o dvanáct, což se vám v play-off nestalo poprvé. Bylo na vině to, že jste dost dlouho, nebo většinu utkání neudrželi koncentraci a disciplínu?
Tohle platí, tou disciplínou to bylo. Když jsme při tom vedení třeba ubránili a mohli pak dát jednoduchý koš, tak jsme očekávali nějaký střelecký faul, a místo abysme šli pro fauly až do koše, hodili jsme to třeba z poloviny hřiště, čímž jsme ale nechali Brno doskočit a poslali ho zpátky do útoku, kde nám dalo třeba trojku. A to je pak ztráta pěti bodů.
Zdá se mi, že tu teď mluvíme o kolezích ze zámoří, kteří se do podobných situací dostávali nejvíc. Nebo je to jinak?
Velkým faktorem byla v prvních čtyřech zápasech semifinále i absence vašeho lídra Ogundirana. Byla to pro tým velká rána, byť i bez něj jste udrželi stav 2-2?
Nevím, jak moc velká rána to byla, ale jakmile jsme se to dozvěděli, tak jsme si řekli, že nám teď sice někde schází dvacet bodů, ale že je najdeme mezi ostatními a zastoupíme Jordana týmovějším pojetím hry. To jsme i ukázali, ale přesto nám asi nejvíc chyběl ve třetím utkání doma, kdy jsme se všichni trápili, byl to zápas s nízkým skore a tam by mohla být jeho velká chvíle.
Když se pak na pátý zápas vrátil, byť ještě s handicapem po zranění, nebylo zase těžké si zvyknout, že už tam zase je?
To ne. Náš tým se od loňska moc nezměnil, takže jsme věděli, co čekat. Navíc Jordan ani nehrál tolik jako před tím, bylo to 16 minut, protože to zranění ještě podle mě není komplet doléčené.
Na boj o bronz s Ogundiranem ale počítáte.
Podle posledních zpráv budeme až na AJ (Waltona) kompletní.
Jak jste jako tým přijali zprávu o tom, že po vyloučení v šestém utkání bude moct hrát za Brno sedmý duel jeho top skórer Dylan Frye? I sami jeho spoluhráči s ním spíš nepočítali.
Strašně těžká otázka. My to přijali tak, že kdybysme vyhráli, aspoň by se Brno nemělo na co vymlouvat. Po takovém zápase na tom ale bylo nejhorší to, kde je nějaká spravedlnost, když vlastně hráč, který tohle předvede v šestém zápase, a víme, že se apelovalo na jeho vyšší trest, tak potom se pár hodin před sedmým zápasem dozvíme, že hrát bude. On pak odehrál neskutečné utkání. Co vytáhnul za střely, to jednoznačně rozhodlo.
Zůstává ve vás tedy po sérii z řady důvodů hořkost?
Ta hořkost z té čtvrté porážky trvat bude, ale postupem času to z nás nějak vyprchá a teď nám nezbývá, než se hlavami přesunout k sérii o bronz. Pořád se ještě o něco hraje.
Je to možná paradox, ale nečeká vás i při tom, že se už nebude hrát dvakrát ve dvou dnech, což je při užší rotaci Olomoucka jeho plus, ještě nepříjemnější soupeř než Brno?
Těžko říct, ale podle výkonů Olomoucko, které odehrálo čtyři vyrovnané zápasy s Nymburkem, nás nečeká nic lehkého. Bude to i o něco těžší než Brno, na druhé straně my konečně máme domácí výhodu.
To je pravda, bude to v rámci play-off poprvé. Bude ten domácí duel vaší zásadní výhodou?
Po loňské zkušenosti s Ostravou (Děčín v sérii o třetí místo porazil NH 2-0) to vidím jako velkou výhodu. V Děčíně jsou skvělí fanoušci, kteří nám nedovoli zůstat v nějakém zármutku, potlačí nás za výhrou a doufám, že ji pro ně doručíme.
Vy jste to navíc v sezoně měli s Hanáky 3-1, navíc jste vyhráli obě utkání venku, byť o šest až sedm bodů. Jako by vám coby soupeř na jednu stranu seděli.
Tohle je úplně (důrazně) irelevantní, co se stalo v dlouhodobé části. Play-off je jiná soutěž a na tohle se nedá koukat.
První duel jste po tragické střelbě jasně prohráli doma s jen 63 body v útoku. A tři následné výhry byly každá úplně jiná. Druhé utkání, v němž dal nejvíc bodů nyní již nepřítomný rozehrávač Hinds, jste rozhodli skvělou třetí čtvrtinou, ve třetím jste dali víc zpod koše a z brejků a ve čtvrtém jste soupeře pro změnu složili 15 trojkami. Dá se vůbec z něčeho vycházet?
Když to takhle říkáte, asi moc ne. My se chceme prezentovat bojovností, takže útočný doskok a protiútoky by měly platit na tu užší rotaci Olomoucka. A když přidáme nějaké slušné procento z trojek, tak myslím, že to zvládneme.
Asi i vás bude Olomoucko spíš nechávat pálit z dálky a hlídat si fauly a vymezené území. Půjde pak hlavně o to nenechat se vyprovokovat k příliš velkému počtu trojek a být trpěliví v postupném útoku?
Je to tak. Zápasy v play-off se trojkami moc nerozhodují, spíš agresivitou a atakováním koše. Nesmíme se nechat moc vyprovokovat k tomu, abysme třeba jako proti Písku stříleli 40 trojek na zápas, což není naše hra.
Jak se brání vám olomoucká ofenziva - slovy Jaromíra Bohačíka s 18 clonami mimo míč v jednom útoku?
Bude to hodně nepříjemné. Když jsme na to koukali na videu, základem bude dobrá komunikace a uvidíme, jak se s tím popereme. I Nymburk, který měl letos jednu z nejlepších obran Ligy mistrů, s tím měl docela velké problémy. Nevím, jestli je nepodcenil, ale doufám, že my k tomu přistoupíme tak, že tomu dáme hodně velkou důležitost a zvládneme je ubránit na co nejmíň bodů. Tam je problém, že všichni američtí hráči můžou dát třeba třicet bodů, což potvrdili i s Nymburkem. Musí tak být vždycky někdo odstoupený ze slabé strany, aby Olomoucko nemělo volné pozice zpod koše a zároveň jsme nenechávali na druhé straně střílet Cartera nebo Wertze samotné. Tohle se nám podle mě celkem dařilo v těch zápasech, kdy jsme Olomoucko porazili.
To každopádně. Dokud máme šanci hrát o medaili, tak po ní půjdeme. A k té sbírce - to je prostě práce tady těch lidí v klubu, generálního manažera Lukáše Housera a všech ostatních kolem. Tady tím všichni žijou, což nikde jinde v Česku není, a jen to ukazuje, jací lidé tu jsou.
